Prof. dr. Detlef Brandes, dr. h. c.

V úterý 2. září zemřel v Berlíně po delší nemoci významný německý historik a zakládající člen společné Česko-německé a Slovensko-německé komise historik, prof. dr. Detlef Brandes, dr. h. c. (1941-2025), dlouholetý ředitel Institutu pro dějiny Němců ve východní Evropě na Univerzitě Heinricha Heineho v Düsseldorfu. Detlef Brandes stál spolu s prof. Janem Křenem u zrodu dlouhodobého projektu Německé akademické výměnné služby DAAD na podporu německých a rakouských studií na Fakultě sociálních věd UK, který zejména před vstupem České republiky do EU představoval ojedinělý model dlouhodobé, intenzívní a finančně dobře zajištěné spolupráce (pohostinské profesury/docentury, výměny akademických pracovníků a studujících, podpora knižních akvizic, společné vědecké projekty). Tento program úspěšně pokračuje až do dnešních dnů, v loňském roce jsme si připomněli již 30. výročí jeho trvání. Detlef Brandes byl však i u zrodu meziuniverzitní partnerské smlouvy mezi Prahou a Düsseldorfem, která zahrnuje celou řadu dalších oborů, zvláště medicínských.

                Brandesovo angažmá v této oblasti vyrůstalo z jeho dlouhodobého zájmu o historickou bohemistiku a dějiny střední Evropy (s důrazem na české země), především v desetiletí 1938-1948, v letech, v nichž byla fatálně překreslena politická mapa Evropy a nichž také došlo k rozchodu Čechů a Němců na našem území. Méně známé jsou u nás jeho práce k dějinám Němců v ruském impériu, které byly jeho dalším badatelským těžištěm. Ke studiu těchto témat byl velmi dobře disponován rozsáhlými jazykovými znalostmi, včetně češtiny a dalších slovanských jazyků. Zejména jeho precizní, střízlivé a na široké pramenné základně zpracované knihy k první jmenované oblasti se staly klíčovými a nepominutelnými tituly.

Rozsáhlá monografie Češi pod německým protektorátem. Okupační politika, kolaborace a odboj 1939-1945 (1. díl vyšel německy 1969, 2. díl 1975) je zřejmě i celosvětově nejcitovanější prací k dějinám tzv. Protektorátu Čechy a Morava. Je charakteristické, že prakticky všechny jeho další knihy k souvisejícím tématům (např. Exil v Londýně 1939-43: Velká Británie a její spojenci Československo, Polsko a Jugoslávie mezi Mnichovem a Teheránem; Cesta k vyhnání: plány a rozhodnutí o „transferu“ Němců z Československa a Polska; Sudetští Němci v krizovém roce 1938; Germanizovat a vysídlit: nacistická národnostní politika v českých zemích a další) byly přeloženy do češtiny a dostalo se jim vysokého uznání i u nás: v roce 2001 mu na návrh Fakulty sociálních věd UK byl udělen čestný doktorát honoris causa Karlovy Univerzity v Praze, o dva roky později ho Akademie věd ČR ocenila medailí Františka Palackého – tedy nejvyšším symbolickým oceněním naší vrcholné vědecké instituce v oboru historických věd.

                I po odchodu do důchodu Detlef Brandes zůstával, pokud mu to zdravotní stav dovoloval, v intenzívním a přátelském kontaktu se svými žáky, doktorandy a asistenty, z nichž mnozí se úspěšně etablovali v německé akademické sféře (v oboru východoevropských dějin zejména Dietmar Neutatz a Volker Zimmermann), a někteří načas působili či dosud působí i v České republice a na naší fakultě (např. Thomas Oellermann, Volker Mohn, Andreas Wiedemann či Thorsten Pomian). Platilo to i pro jeho seniorní i juniorní kolegy z Katedry německých a rakouských studií Institutu mezinárodních studií IMS UK. Zpráva o jeho úmrtí je ještě čerstvá. Jakkoliv je smutná a nezvratná, jistě bude podnětem k dalšímu podrobnému zhodnocení jeho jedinečného vědeckého přínosu – a hluboce lidského, byť náročného přístupu k těm, kteří s ním mohli spolupracovat či třeba jen diskutovat. Na konferencích, v jejich kuloárech či třeba jen u sklenky dobrého vína a neodmyslitelné cigarety.

                Čest jeho památce!

Foto: Nakladatelství Prostor